S rozmachem sklářského průmyslu na území Moravy ve druhé polovině 19. století se cesta k podnikání otevřela i Josefu Schreiberovi, jehož firma posléze zaujala jedno z předních míst v rámci celého rakousko-uherského soustátí. Zakladatelem firmy se stal Josef Schreiber st., který pocházel z rodiny sedláka, hostinského a řezníka v moravském Dubu. Vyučil se brusičem skla a od roku 1844 provozoval ve Vídni svůj sklářský obchod. Dařilo se mu, a tak brzy za svého pomocníka přijal synovce Josefa a později i Josefovy bratrance Eduarda a Maxmiliana Göpfertovi. Zatímco „vídeňský strýc“, jak se Josefu Schreiberovi st. říkalo, úspěšně podnikal, jeho mladší jmenovec získával ve světě zkušenosti s technologiemi výroby a zušlechťováním skla. Po svém návratu z cest pobyl nějaký čas v Loukově, kde se také oženil s Terezií, dcerou svého zaměstnavatele skelmistra Gerhardta.
První Schreiberovou sklárnou se stal Rapotin, ležící na lichtenštejnském velkostatku Velké Losiny. Nájemní smlouva byla podepsána 27. května 1857 a místo ředitele zaujal Josef Schreiber ml. Huť zpočátku vyráběla zejména tabulové sklo, posléze však svůj sortiment rozšířila o křišťál a sklo barevné, které vyvážela mj. do Anglie a Ameriky. I když k Rapotinu v následujících letech přibyly další, zůstala tato huť po celou dobu existence firmy jejím základním závodem. Poptávka po sklářském zboží rostla, a tak si Schreiber již v roce 1859 pronajal sklárny na moravsko-slovenském pomezí, Sv. Sidonii a Sv. Štěpána. Původní zdejší výroba tabulového skla a tzv. zelenky byla později přebudována na produkci stínidel a cylindrů pro petrolejové lampy. V tomtéž roce požádal Josef Schreiber moravské místodržitelství o udělení formálního zemského továrního oprávnění. Svoji žádost zdůvodnil pronájmem výše zmíněných hutí a úspěšným provozováním sklárny v Rapotině. Olomoucka komora vyjádřila potěšení nad kvalitou jejich výrobků a majitelovými schopnostmi, a tak Schreiber dne 24. ledna 1860 požadované oprávnění dostal. Ke sklárnám ve Vlárském průsmyku pak přibyly i hutě v Čejči a Na Posekanci v Čechách (huť Marienwald). Počátkem šedesátých let 19. století Schreiberové zakoupili objekt bývalé papírny u Světle nad Sázavou a nechali ho přestavět na brusírnu křišťálovéhoskla pojmenovanou Josefodol. Později přikoupili i brusírny Karlov a Františkodol, kde vyráběli luxusní broušené křišťálové soubory.
Roku 1865 předal Josef Schreiber st. vedení podniku svému synovci Josefovi a bratrům Göpfertům (Eduardovi a Maxmilianovi), a tak vznikla firma „J. Schreiber & Neffen“ se sídlem ve Vídni. Úspěch firmy závisel nejen na kvalitě zboží, ale i na talentu obchodních zástupců, kteří vedle hlavni filiálky ve Vídni na Liechtensteinstrasse 22/24 (a pobočky v Tegetthoffstrasse 3) působili také ve všech hlavních centrech evropského i zámořského obchodu. Kompletní sortiment proto společnost nabízela např. v Budapešti, Paříži, Praze, Berlíně, Hamburku, Londýně, Bukurešti, Alexandrii, Káhiře aj. Tradičním zbožím i žhavými novinkami Schreiberové obesílali také domácí i mezinárodní výstavy, na nichž získali celou řadu oceněni. Po Světové výstavě v Londýně v roce 1862, kde společnost J. Schreiber & Neffen za své výrobky obdržela čestné uznání, následovala další ocenění v letech 1867, 1872 a 1873. Dynamicky rozvoj firmy pokračoval i v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století. V Uhrách si Schreiberové pronajali sklárnu Karolinenthal (1873) a krátce poté vybudovali i továrnu v nedalekém Uhrovci (1874). Její výrobky byly zušlechťovány brusem, matem, leptáním či rytím. Spolu s křišťálovým sklem se zde vyráběla zejména osvětlovadla, která s rozvojem petrolejového, plynového a posléze elektrického osvětlení zaznamenala obrovsky rozkvět. Další sklárna vznikla přestavbou bývalého cukrovaru v jihomoravských Jaroňovicích (1875). Důvodem byly hnědouhelné doly, jejichž ložiska sloužila k otopu peci. Vedle sklárny zde fungovala i velká brusírna. Nový zdroj paliva využívaly i „Maxova“ a „Jindřichova“ huť, situované u Dubňan a v Lužicích u Hodonína. Obchodní zájmy a výhodné celní podmínky přiměly Schreibery také k expanzi za zemské hranice. Koncem roku 1879 proto zakoupili sklárnu v pruském Fürstenbergu, o několik let později blízkou huť v Briesenu (1899) a nakonec také závod v polských Zombkowicích (1883). V roce 1882 oslavili Schreiberové dvacáté páté výročí svého působeni v Rapotině a spolu s ním i jubileum cele firmy. Bilance čtvrtstoletí její existence byla nadmíru příznivá. Podle J. Bárty společnost vlastnila na patnáct sklářských hutí a rafinerií, zaměstnávala 2 000 dělníků a 100 úředníků a svým zákazníkům nabízela přes 3 000 rozličných tvarů výrobků. K poslednímu rozšíření firmy došlo v roce 1890, kdy Josef Schreiber ml. zakoupil rozsáhlé panství v Lednických Rovních u Trenčína. Do dvou let zde vyrostla sklárna, která tuzemský i zahraniční trh zásobovala jak jemným servisovým sklem, zdobeným rytím, broušením, leptem či pantografem, tak i lampovými cylindry, lahvemi či lisovanou produkci.
Rozvoj firmy vyžadoval značné investiční náklady, kterých se však rozvětvené Schreiberově rodině čím dál více nedostávalo. Absence kapitálu proto ve druhé polovině devadesátých let 19. století (1897) vedla ke vzniku akciové společnosti „Glashüttenwerke vormals J. Schreiber & Neffen / Skelné hutě, dříve J. Schreiber & synovci“ se sídlem ve Vídni. Nedostatek finančních prostředků řešili společnici firmy prodejem svých podílů cizím akcionářům, kteří se tak postupně stávali jejími jedinými vlastníky (dr. Kreidl, K. Rosenzweig/Rosen, ad.). Jako poslední zůstala v majetku rodiny sklárna v Lednických Rovních, která patřila do výlučného vlastnictví Josefa Schreibera ml. Dva roky po jeho smrti byla ale i ona nakonec prodána (1909). Po převzetí společnosti novými majiteli zůstali načas u firmy jen dva příslušnici Schreiberovy rodiny. Alfred Schreiber, syn Josefa Schreibera ml., a jeho bratr Rupert, který do roku 1911 působil ve sklárně v Lednických Rovních jako ředitel. Po vice než padesáti letech tím skončila historie jedné sklářské podnikatelské dynastie, její odkaz a jméno však firma „Skelné hutě, dříve J. Schreiber a synovci“ rozvíjela i nadále.